Obecně platí, že otázky bezdůvodného obohacení (o něž v tomto případě jde) se i v pracovněprávních vztazích řídí příslušnými ustanoveními občanského zákoníku (viz. § 324 zákoníku práce, který odkazuje na ustanovení § 451, 454, § 455 odst. 1, § 456 až 459 občanského zákoníku). Obecným pravidlem pro případ bezdůvodného obohacení je povinnost toho, kdo zvýšil svůj majetek bez právního důvodu, toto bezdůvodné obohacení vydat. Na druhou stranu ale nemá Váš zaměstnavatel žádný přímý nástroj, kterým by Vás přinutil vydat bezdůvodné obohacení spočívající v nesprávně vyplácené výši platu. Bez Vašeho souhlasu nemůže provést jednostranně srážku z platu. Záleží tedy na Vás, zda ustoupíte požadavku zaměstnavatele a budete souhlasit se srážkami z platu, popř. uhradíte částku odpovídající bezdůvodnému obohacení z vlastních zdrojů. V případě, že takovému požadavku nevyhovíte, je na zaměstnavateli, aby se pokusil vymáhat toto bezdůvodné obohacení soudní cestou. S touto eventualitou je tedy nutno také počítat. Je pak věcí uvážení soudu, zda v daném případě lze spravedlivě požadovat po zaměstnanci, který nezavinil chybu mzdové účtárny (např. uvedením nesprávných údajů o dosažené kvalifikaci), aby nyní vracel nesprávně vyplacené mzdové prostředky, když je před tím přijímal v dobré víře. Právě ochrana dobré víry zaměstnance se tu jeví jako nejsilnější argument pro to, abyste uvedený požadavek zaměstnavatele odmítla. Jedině soud pak může rozhodnout, zda převáží ochrana dobré víry zaměstnance nebo právo na vrácení bezdůvodného obohacení zaměstnance na úkor zaměstnavatele. Osobně doporučuji spolehnout se na ochranu dobré víry a nevydávat bezdůvodné obohacení. Bude pak na zaměstnavateli, zda podá žalobu a prokáže soudu skutečnosti, kterými by jeho právo převážilo nad Vaším. Velmi důležité je nic zaměstnavateli nepodepisovat, zejména pak listinu o uznání dluhu!
